Bendl, Porsche a předvolební kampaň

Dnes jsem si na idnesu přečetl blog, kolegyně bloggerky, běžné paní žijící běžný život, Zuzany Čekalové. Krom jiného komentuje ve svém blogu i „kampaň Petra Bendla.“ Háček je v tom, že popisovaná kampaň není kampaní Petra Bendla.

iDnes.cz

Jedná se o billboard, na kterém je Petr Bendl, Porsche a slogan: „S poctivostí a ODS nejdál dojedeš.“ Tomu, že se paní Čekalové domnívá, že se jedná o kampaň Petra Bendla, se nelze příliš divit. Billboard se totiž tváří, jako by byl součástí kampaně středočeského hejtmana. Ve skutečnosti však není.

Cílem billboardů je poškodit Petra Bendla. Jak vidno autorům se to daří, podařilo se jim mnohé přesvědčit o tom, možná lépe zmást, že se jedná o Bendlovu kampaň. Podařilo se jim přesvědčit o tom, že se Petr Bendl vychloubá svým majetkem. Když už jsme u toho, tak není bez zajímavosti, že Petr Bendl poté, co se rozběhla kampaň antibendl.cz (více o antbendl.cz např. zde), umístil na své webové stránky přehled příjmů své majetné ženy (viz. zde). Taková transparentnost se zrovna často u politiků nevidí. K vozu Porsche se Petr Bendl vyjádřil poměrně obsáhle například v tomto článku Václava Dolejšího a Olgy Málkové na serveru iDnes. 

Nevím, kdo za těmito billboardy stojí. Pravděpodobně titíž lidé, kteří stojí za již zmíněnou kampaní antibendl.cz, která vznikla, jako „anonymní zakázka“. Je nasnadě domnívat se, že v celé věci má prsty lídr středočeské kandidátky ČSSD, poslanec za pražský volební kraj, David Rath. 

Kampaň lze vést dvojí, pozitivní a negativní. V pozitivní kampani se politici a politické strany snaží prezentovat svůj program, své dosavadní úspěchy, případně své dlouhodobé vize a podobně. V negativní kampani naopak politici a politické strany útočí na své politické oponenty, na jejich minulá „selhání“, na nesplněné předvolební sliby, na jejich pochybné morální kvality, či na jejich program. Zpravidla je každá kampaň mixem obou složek. 

Avšak kampaň, která se vydává za kampaň někoho jiného, není kampaní negativní, ale kampaní lživou. Kampaň, u které není jasné, kdo jí financuje, a pro koho je financována. (Zde stojí za to připomenout, že v mnohých zemích, například v USA, musí být jasně řečeno, kým a pro koho je daný billboard, či televizní spot, financován.) zkrátka, kampaň s neprůhledným financováním je kampaní dvojnásob neetickou.

Celá věc má však ještě jeden rozměr, vyjdeme-li totiž z představy, že politici, respektive politické strany, jsou obchodníkem, který nabízí své zboží, tj. program a kandidáty. Voliče pak lze považovat za nakupující zákazníky, kteří volí svými hlasy ve volbách. Diskutovanou kampaň, pak lze považovat, když už ne za podvod, tak minimálně za klamání spotřebitele a nekalou soutěž.