Jiří Paroubek – zase o krůček blíže Ahmadinežádovi

Včera se Jiří Paroubek přirovnal k obětem nacismu a komunismu. Dnes nejprve napadl konfederaci politických vězňů a její předsedkyni, která se proti jeho slovům ohradila. Následně označil svá slova za mediální spekulaci. A nakonec řekl, že vlastně nic neřekl, a že se přesto omlouvá. Za co se vlastně Jiří Paroubek omluvil? A tímhle to má skončit?

Není logické zároveň se omlouvat a tvrdit, že se skutečnost, za kterou se omlouvám, nestala. I v samotném textu své „omluvy“ označil Jiří Paroubek svůj výrok za „mediální spekulace“. To však lez učinit jen stěží. Věřím taktéž, že zkušený redaktor Viliam Buchert, který s Jiřím Paroubek daný rozhovor vedl si dal veliký pozor na přesnou citaci, obzvláště v případě takto kontroverzního výroku, který není parafrází ale doslovnou citací. Nemůže se tedy jednat o žádnou „mediální spekulaci“. Jiří Paroubek se tedy za svůj výrok neomluvil.

Ale i kdyby tak učinil, je vůbec možné považovat tak závažnou skutečnost, jakou je znevažování obětí nacismu a komunismu, ze strany bývalého a potenciálního premiéra této země za přípustnou? Lze takovou věc „vyřešit“pouhou omluvou? Lze se domnívat, že poté, co někdo plivne do obličejů mnoha desítek a možná i stovek miliónů obětí obou těchto zločineckých režimů, vše jednoduše vyřeší pouhou omluvou? Navíc omluvou, která po logickém zkoumání žádnou omluvou není? Myslím, že něco takového možné není.

Oběti nacismu i komunismu byly vystavovány tak krutým represím, že si je mnohdy ani neumíme představit. Mučení, ponižování, psychický teror. Represím a perzekucím se nevyhnuly ani rodiny nepřátel, či domnělých nepřátel, těchto režimů. Jsou známy případy, kdy nacisté v koncentračních táborech nechali žít děti, které byly donuceny umlátit k smrti své vlastní rodiče. Ti o to své děti na kolenou prosili. Jenom proto, aby alespoň někdo z rodiny přežil.

Takovéto a nekonečné množství podobných situací a osudů je absolutně nemožné srovnávat s životem v dnešním České republice.

Znevažování obětí nacismu a komunismu je neomluvitelné a nepřípustné. A v prostředí liberální demokracie navíc i jen stěží představitelné.

Víte pane Paroubku, kdo se podobným znevažováním v poslední době proslavil? Íránský prezident Mahmúd Ahmadinežád.