Pryč s politiky, kteří by pro hlas nechali potratit vlastní ženu

V posledních dnech snad není pro tuto zem i pro všechny z nás důležitějších zpráv než těch, které se týkají „Janotova balíčku“. Tedy souboru legislativních opatření, který by měl zajistit rozpočtový deficit na „přijatelné“ úrovni a stabilizovat pro následující rok veřejné finance tak, aby mohl být přijat rozpočet na následující rok. V opačném případě hrozí rozpočtové provizorium, které tvrdě dolehne zejména na rozpočty místních samospráv, krajů a sociálně nejslabších domácností. Nejsem ekonom a ekonomii ani nestuduji, celá věc má však nejenom ekonomický, ale i politický rozměr a k tomu bych se prostřednictvím tohoto blogu chtěl vyjádřit.

idnes

ČSSD a Jiří Paroubek usilují o změnu "Janotova balíčku", ve zkratce chtějí více zvýšit daně a méně snížit sociální dávky. Kluci z lidového domu by dokonce rádi zavedli i některé dávky nové. Přístup ODS byl původně přesně opačný. Tyto dvě skutečnosti snad nejlépe dokladují, že Janotův návrh byl návrhem vskutku kompromisním.

Na tento kompromis se po několika dnech rozhodla jít i ODS. Asi to byla chyba, protože v ten moment kluci z lidového domu zavětřili senzaci. Jako by si řekli: "Uděláme si na tom laciné politické body. Vyškrtáme z balíčku, co se nám nelíbí, a dodáme do něho pár našich receptů. Ve výsledku to sice bude paskvil, protože se všechno akorát překope, ale rozpočtový efekt nebude žádný. Výslednou polízanici si pak vyžere „úředník“ Janota a my se budeme v médiích moci prezentovat, jako ochránci chudých."

Výsledný efekt pro Českou republiku by se snad dal charakterizovat parafrází známého rčení. Vlk sežere kozu a pak chcípne hlady. Vinu za to ponese koza, protože měla málo masa.

Ano je to zvrácené. Jiří Paroubek dokazuje, že mu záleží jen na vlastní popularitě. Janotův balíček je kompromis. Nelíbí se nikomu, respektive každý by v něm něco změnil. Ale každý rozumný chápe, že je nutné jej projednat jako celek, nelze z něj vyždibovat jen nějaká opatření. Pakliže bude ve sněmovně projednáván jednotlivě, strhne na sebe obrovskou lavinu poslanecké lidové tvořivosti. A výsledek bude vypadat, jako když pejsek s kočičkou vařili dort.

Každá snaha o stabilizaci veřejných financí bolí. Čím později však začneme naše dluhy řešit, tím větší bolest to s sebou ponese. V těžkých časech potřebujeme státníky a nikoli politiky, kteří by pro hlas nechali potratit vlastní ženu.